Topolové dřevo není mezi hmyzem příliš oblíbené.
Existuje však několik druhů, na které můžeme v topolových výsadbách narazit. Avšak rozsáhlejší škody jsou schopni způsobit spíše zřídka kdy. Občas ovšem může dojít k přemnožení. V této sekci je uvedeno několik nejčastějších druhů.
Ve výsadbách lze narazit i na další druhy, které však topolové dřevo neupřednostňují a nezpůsobují znatelné škody nebo zpomalení růstu stromků (např. občas uváděné žlabatky a jejich hálky). Hmyzí škůdce můžeme rozdělit do několika skupin, podle druhu potravy, kterou se živí.
Listožravé (Žlabatka, Mandelinka topolová, Zobonoska topolová, Hranostajník vrbový)
Savé (Pěnodějka olšová, Mšice vlnatka)
Dřevokazné (Kozlíček topolový, Kozlíček osikový, Krytonosec olšový, Nesytka ovádová)
Mandelinka topolová (Chrysomela populi)
Jsou velcí 8-12 mm. Krovky mají lesklou červenou barvu, hlava a štít jsou modročerné. Někteří jedinci mají krovky oranžové. Dalším znakem je oválný tvar a vypouklé tělo. Vyskytuje se v lesích, parcích a v okolí řek s výskytem hostitelských rostlin, zejména v nížinách. Živí se na listech topolů a vrb. 
Vajíčka kladou ve skupinách po 20-30 kusech, celkem několik set vajíček. V teplých a suchých létech může mít i tři generace.
Po několika dnech od nakladení vajíček se líhnou larvy, které se živí listy, které okusují až na hlavní skelet. Larvy jsou až 15 mm velké, v mládí černé, později špinavě žlutobílé s černými skvrnami. 
Zobonoska topolová (Byctiscus populi)
Dorůstá velikosti kolem 0.5 cm. Má lesklou směs červené, zelené a modré barvy. Jejich obživou jsou listy osik a topolů. 
Při rozmnožování svinuje mladé listy do smotků a do nich klade vajíčka. Protože při svinování překouše cévní svazky, list odumře a odpadne. V tlejících listech se vyvíjí larvy, které se nakonec zahrabou do půdy a promění se v dospělce. 
Kozlíček Topolový (Saperda carcharias)
Není příliš rozšířený, avšak v topolových výsadbách občas může dojít k přemnožení. Je velký 2-3 cm. Tělo má černé velmi jemně žlutě nebo žlutohnědě pýřité, čímž vzniká dojem žlutohnědě zbarveného brouka. Krovky má černě tečkované. Živí se na listech topolů, do nichž vyžírá velké díry. 
Samička vyhlodá v kůře topolů a vrb kousek nad zemí jamky, do kterých pak naklade vajíčka, z nichž se pak vylíhnou larvy, které žijí pod kůrou a zavrtávají se do dřeva. Po dvou až třech letech se larvy zakuklí. 
Hranostajník vrbový (Césura vinula)
Rozpětí křídel má 58 až 75 mm, samci jsou o něco menší. Mají bílá nebo žlutavě šedá přední křídla, s tmavými linkami. Zadní křídla jsou světle šedé. Tělo je bělavě šedé s černými prvky. Hostitelské rostliny jsou vrby a topoly a osiky. 
Samičky kladou čokoládově hnědá 1,5 mm široká vejce na horní straně listů. 
Housenky jsou asi 80 mm dlouhé. Jsou světle zelené a mají černohnědě lemovaný hřbetní vzor. Mladé housenky jsou úplně černé. Břicho končí ocasem do tvaru vidlice. Z ocasu dokáže vysunout bičíky a jako obranný mechanismus z nich vylučovat kyselinu mravenčí. 
Pěnodějka olšová (Aphrophora alni)
Je dlouhá kolem 1cm. Barva je šedá až žlutohnědá. Křídla má střechovitě složená nad tělem. Dávají přednost především vrbám a olším. 
Nymfy vytvářejí na rostlinách pěnu, v níž žijí. Chrání je před vyschnutím a predátory. Pěnový obal vytváří i pro svá vajíčka, která tímto způsobem chrání.
Krytonosec olšový (Cryptorhynchus lapathi)
Hostitelské dřeviny jsou především vrby a olše případně topoly či břízy. Brouci jsou 6–10 mm dlouzí, tmavě hnědí až téměř černí. Hlava je protažena v zahnutý nosec, osazený lomenými tykadly.
Krytonosec olšový napadá především mladší dřeviny. Brouci svým žírem poškozují mladé výhonky, do kterých vykousávají 0,5 mm velké, okrouhlé otvory. Hlavním problémem jsou však larvy. Oplodněné samičky kladou vajíčka do jamek vykousaných v kůře kmínků a větví. Vylíhlé larvy vyžírají v lýku chodby. Později pronikají do dřeva, v případě tenkých větví až do dřeně, kde vytváří až 10 cm dlouhé chodby. Chodby jsou částečně zaplněné hrubými drtinkami a část těchto drtinek je larvami vyhazována ven, čímž vzniká nápadné vnější poškození Kůra nad jimi poškozeným místem hnědne, propadá se a časem opadá. Větvičky napadených stromů kolem poraněných míst duří. Při silnějším napadení se mohou dřeviny v zimě lámat pod tíhou sněhu. Mladé stromky mnohdy zcela odumřou. 
Mšice vlnatka (Woolly aphid)
Je původem ze Severní Ameriky, do Evropy se dostala cca před 250 lety teplomilná, v našich klimatických podmínkách neprodělává plný vývoj, patří do skupiny mšic, která které nepřezimují ve stádiu vajíček, ale jako nymfy.
Patří mezi savý hmyz, který se živí rostlinnými tekutinami. Při tom poškozují povrch rostlin a zpomalují jejich růst. Vytváří bílý vláknitý voskový kryt, který se podobá bavlně nebo vlně. Ten je chrání před predátory. Dospělci jsou okřídlení a stěhují se do nových lokalit. Larvy se často tvoří velké bavlněné masy na větvičkách.
Nesitka ovádová (Paranthrene tabaniformis)
Její rozpětí křídel je cca. 30 mm. Samičky kladou vajíčka do kůry stromů. Z nich se vylíhnou larvy, které se zavrtávají do dřeva. 
Kozlíček osikový (Saperda populnea)
Velký je 1-1.5cm. Tělo má černé s šedými nebo žlutými skvrnami. Jeho hostitelskými rostlinami jsou topoly, osiky, vrby, jívy.
Na větvičce samička vykouše prohlubeň ve tvaru podkovy s otvorem pod kůru. Do otvoru pak pokládá vajíčko. Vylíhnutá larva pak proniká do dřeva. Napadená místa vždy nápadně zduří. 
Žlabatky (cynips quercusfolii)
Milně se označují jako škůdci, jejich hálky nejsou schopné strom poškodit, ikdyž můžou vypadat nebezpečně. Jsou velké asi 0,2-0,5 cm
Samičky kladou vajíčka jednotlivě do listových nervů na rubu listů. Vylíhlé larvy dráždí listová pletiva a tak se začne vytvářet kulovitá hálka, též známá jako duběnka.
